Tularémie - Anamneza.cz (2024)

Komentáře Přenos/rizikové faktory Příznaky/průběh onemocnění Vyšetření Léčba Prevence

Tularémie je akutní infekční onemocnění, obvykle charakterizované vředem na kůži, zánětem spádových mízních uzlin (tzv. regionální lymfadenitidou), celkovými příznaky, „otravou krve“ (sepsí) a někdy atypickým zápalem plic.

Onemocnění u hlodavců bylo poprvé popsáno vr. 1911 vokolí města Tulare vKalifornii. Knám se onemocnění rozšířilo zRakouska na jižní Moravu vlétech 1936-37.

Vyvolavatelem onemocnění je Francisella tularensis, bakterie, která se svými charakteristikami řadí mezi tzv. aerobní tyčky, tj. bakterie žijící vprostředí bohatém na kyslík, tvaru tyčky.

Přenos/rizikové faktory

Bakterie se do těla dostává poraněním kůže, požitím, vdechováním aerosolu nebo znečištěním již existující rány. Může pronikat i neporušenou kůží. Dva hlavní kmeny původce se označují A a B. Pro člověka nakažlivější typ A se nachází obvykle u zajíců. Typ B pochází od drobných hlodavců. Přenos mezi zvířaty uskutečňují členovci. I na člověka je možný přenos klíšťaty a komáry.

Nejčastěji jsou ohroženi lovci, řezníci, farmáři, lidé zpracovávající kůže a kožešiny a laboratorní pracovníci. Vzimních měsících se nejvíce případů vyskytuje vsouvislosti slovem divoce žijících zajíců (poranění při jejich stahování, porcování; nevhodná kuchyňská příprava-požití nedostatečně tepelně upraveného infikovaného masa apod.). Vlétě bývá onemocnění pozorováno spíše vsouvislosti sjinými infikovanými savci a ptáky, infikovanými klíšťaty nebo jinými členovci. Jen zřídka onemocnění vznikne po požití kontaminované vody (hlodavci vylučují agens močí a mohou tak kontaminovat vodní zdroje). Přenos zčlověka na člověka není znám.

Příznaky/průběh onemocnění

Základním příznakem onemocnění je zánět lymfatické uzliny stendencí k jejímu roztavení (nekróze). Inkubační doba (tj. doba od okamžiku nákazy kzačátku příznaků nemoci) kolísá od 1 do 10 dnů. U neléčených nebo pozdě diagnostikovaných onemocnění je tendence kvleklému průběhu (chronicitě).

Existuje několik forem onemocnění, které vznikají podle místa vstupu nákazy do organismu:

ˇ Nejčastější je u nás forma ulceroglandulární. Vmístě poranění (nejčastěji na prstech rukou) se vytvoří vřídek a zduří nejbližší spádové uzliny (nejčastěji vjamce loketní nebo vpodpaží), které se roztaví, a mohou se provalit kůží navenek a vytvořit tak píštěl. Stav je provázen celkovou slabostí, horečkou, zimnicí, bolestí hlavy, nucením na zvracení, někdy těžkou schváceností. Opakují se zimnice svýrazným pocením.

ˇ Plicní forma vzniká inhalační cestou, dochází zrozvoji jednostranného či oboustranného zápalu plic, který se projevuje suchým kašlem a pálením za hrudní kostí, samozřejmě je stav provázen vysokou horečkou. Někdy se objevuje i delirantní stav (blouznění).Výjimečně, při těžkém průběhu, se vplíci může utvořit hnisavé ložisko (absces). Často se přidruží akutní zvětšení sleziny (tzv. splenomegalie) vrámci odezvy organismu na těžkou infekci. Onemocnění může být vtomto případě i smrtelné. Plicní forma se může vyskytovat samostatně nebo komplikovat ulceroglandulární formu.

ˇ Okuloglandulární forma vzniká při zavlečení infekce na oční spojivku, nejčastěji špinavýma rukama. Objeví se hnisavý zánět spojivek, provázený zánětem uzlin voblasti před ušním boltcem.

ˇ Oralglandulární forma vzniká po požití kontaminovaných potravin, při ochutnávání syrových pokrmů (zaječí paštika). Vytváří se obvykle vřed na krční mandli, provázený zánětem uzlin voblasti pod dolní čelistí, na krku.

ˇ Tyfoidní forma vzniká požitím kontaminované vody či potraviny, je charakterizována bolestmi břicha, průjmy a horečkou.

Vyšetření

Pro stanovení diagnózy je důležitý údaj o kontaktu sdivoce žijícími hlodavci (zejména zajíci) nebo o přisátém klíštěti, informace o náhlém začátku. Důležitý je i obraz typického kožního vředu vtypických lokalizacích (nejčastěji na rukách). Laboratorní nákazy probíhají zpravidla jako tyfoidní nebo plicní forma schyběním typického kožního vředu, a stanovení správné diagnózy je proto obtížné.

Zlaboratorních vyšetření je nejdůležitější kultivační vyšetření, tj. průkaz původce ztkáně primárního vředu, roztavené mízní uzliny nebo zvykašlaného hlenu. Tzv. serologické vyšetření prokáže protilátky vkrvi, nejdříve však 8.-10. den po začátku onemocnění.

Léčba

Nejlepším lékem je antibiotikum streptomycin, je možné podat také gentamycin, chloramfenikol nebo tetracyklin. Při diagnostické nejistotě je doporučována kombinace antibiotik (cefotaxim nebo ceftriaxon vkombinaci se streptomycinem nebo gentamycinem). Kožní vředy a záněty uzlin si vyžádají místní léčbu (obklady). Hnisavá ložiska vyžadují chirurgické ošetření (rozříznutí), objevují se ale jen u pozdě nebo nedostatečně léčených nemocných. Při postižení oka mohou ulevit teplé, alkalické obklady a tmavé brýle, vzávažných případech se doporučuje aplikace homatropinu. Úlevu od krutých bolestí hlavy může přinést kodein.

Prevence

Vzhledem ktomu, že zvířata mohou být nakažena a mikroby mohou být i na jejich kožešině, doporučují se tato opatření: opatrnost při manipulaci sdivoce žijícími zajíci a ostatními hlodavci, používání ochranných oděvů. Důležitá se důkladná tepelná úprava divokých ptáků a zvěřiny před jejich konzumací. Vodu, u které nelze vyloučit kontaminaci, je nutné dezinfikovat. Velký význam má včasné odstraňování klíšťat.

Vzhledem kvysoké nakažlivosti onemocnění jsou laboratorní pracovníci povinni užívat vhodné ochranné pomůcky. Zcela mimořádné pozornosti je třeba při manipulaci sinfikovanými tkáněmi nebo živnou půdou.